Jak se rodil návrh dětského pokoje

Předchozí příspěvek můžete číst zde: Jak jsme zařizovali dětský pokoj

Že z důvodu velikosti pokoje (ani ne 12m²) nemohou být obě postele na zemi, bylo vcelku jasné. Zkoušela jsem variantu, kdy pod horním lůžkem bylo místo na hraní. Dlouho jsem taky operovala s variantou schodků místo žebříku. Nakonec jsem ji zavrhla jakožto příliš náročnou na prostor a skončila jsem u klasického žebříku.

Od ručních skic jsem brzy přešla k modelování v 3d programu (Rhinoceros 5 pro Mac), protože skutečné prostorové vztahy si člověk nejlépe uvědomí tam. Zužitkovala jsem tak po delší době nějaké dovednosti nabyté při mých dávných studiích produktového designu. Neměla jsem k dispozici žádný software na rendering, a po pravdě pro vlastní potřeby jsem žádné efektní vizualizace ani nepotřebovala.

Při výběru materiálů a barev jsem si naprosto vystačila s "obarvováním" screenshotu drátěného modelu ve Photoshopu. Velmi vážně jsem také vzala při návrhu postele normu, kterou se musí řídit výrobci patrových postelí (ČSN EN 747-1) a řídila jsem se jí taky, abych ochránila děti před zbytečnými úrazy. Pokud byste si palandu navrhovali také sami, jedny z hlavních požadavků normy jsou:

• stabilní konstrukce, která odolá i divokým dětským hrám (my jsme "volný" konec palandy uchytili do zdi)
• mezi matrací a horní hranou zábran by mělo být nejméně 16 cm
• přerušení zábran pro žebřík nesmí být širší než 40 cm
• mezery mezi prvky zábran nemají být větší než 7,5 cm
• minimální šířka žebříku je 30 cm
• spodní postel by měla být aspoň 40 cm podlahou.
• mezi horní postelí a stropem by mělo být aspoň 110 cm
• prostor mezi spodní a horní postelí nesmí být menší než 90 cm
• samozřejmostí by mělo být zaoblení rohů a bezpečné zakončení konstrukčních částí

První varianta

Návrh první varianty dětského pokoje neprošel přes Michala, protože mu množství zaoblených rohů připomínalo nějaké "socialistické" vybavení z jeho dětství. Nicméně pomoci ní jsme si ujasnili materiály a barevnost. Opustili jsme variantu "lamino v dekoru dub bardolino" a definitivně se rozhodli pro bukovou překližku. Vyzkoušeli jsme také různé barevné varianty a přiklonili se k finální bílo-modro-zelené kombinaci. Takže už zbývalo jen očesat ty obloučky.

Druhá varianta

Druhá varianta se už velmi přiblížila té konečné. Co se týče výmalby zdi, výběr se zúžil na dvě varianty: šedá a petrolejová (k jejíž realizaci nakonec došlo). Děrovanou desku, která v případě první varianty sloužila i na vystavování výkresů, jsem ve variantě druhé nechala pouze u pracovního stolu. Na výkresy jsem nově zamýšlela přidělat do zdi několik dřevěných věšáčků (mým záměrem byly podobné, jako vyrábí Chocolate creative - viz. můj článek o věšácích).

Věšáčky měly tvořit souhvězdí Velkého vozu a být pospojovány provázkem tak, aby se na ně daly pomocí kolíčků věšet dětské výkresy. Toto řešení zůstalo i ve finální variantě, ale truhlář na výrobu věšáčků jaksi pozapomněl. Nakonec se mi volný kus petrolejové zdi natolik líbil, že jsem věšáčky prozatím obětovala a vyhandlovala je za dodatečnou výrobu tabule (viz. dále). A pokud se k nápadu budu chtít vrátit, asi vyberu některé ze sériově vyráběných věšáčků.  

Finální návrh

S děrovanou deskou byl problém, takže ve finální variantě je nad pracovním stolem pouze obyčejná deska z překližky se dvěma tyčemi ze systému IKEA BYGEL. Další změny byly už jen drobného rázu.

Jak je z návrhů patrné, od začátku jsem také počítala s tím, že zeď bude po výšku horní postele opatřena tabulovým nátěrem. K tomu nakonec nedošlo. Výmalbu modré a zelené stěny zvládl suverénně Michal, ale u tabulové stěny jsme dlouho tápali za jaký konec to vzít.  Trochu nás odrazovaly články z internetu o tom, jak je potřeba stěnu důkladně připravit, vybrousit a napenetrovat.

Zatímco jsme laborovali, zavolali nám z truhlářství, že nábytek je připraven k montáži. Nechtěli jsme už děti déle držet v provizoriu, tak jsme odstartovali montáž nábytku s tím, že jsme nakonec nechali vyrobit tabuli v rámu, jak je vidět z fotografií. I když se mi čistě vizuálně více zamlouvá původní záměr s tabulovou stěnou, je pravda, že řešení s tabulí v rámu je určitě výrazně praktičtejší. Překližkový rám dětem nedovolí při kreslení "vyjet" z vymezeného prostoru. A zejména, až se jednou rozhodneme, že už tabuli v pokoji necheme, bude snadné ji oddělat, zatímco tabulovou stěnu by dostat do původní podoby bylo asi nemožné.

Nakonec zbývalo ještě důkladně dořešit vnitřní vybavení skříní a připravit okótované výkresy. K některým drobným úpravám došlo ještě při konzultaci výkresů s truhlářem (např. zesílení žebříku na dvojnásobnou tloušťku), ale jinak jsme mohli zadat do výroby. A jak to celé dopadlo, jste už nejspíše viděli.