Aluminium Chair, jednu z ikon designu 20. století, navrhli Ray a Charles Eamesovi do soukromé rezidence amerického průmyslníka J. Irwina Millera a jeho ženy Xenie. Manželský pár si v roce 1954 přizval architekta Eero Saarinena, aby se ujal návrhu celého domu. Kolem Saarinena se brzy utvořil kreativní tým architektů a designérů, který z domu vytvořil výkladní skříň amerického modernismu.
Návrhu interiéru se ujal Alexander Girard a když hledal ideální venkovní nábytek na terasu domu, obrátil se na svého přítele Charlese Eamese. Charles a jeho žena Ray se proto spojili s americkým výrobcem nábytku Herman Miller, aby vytvořili židli, která obstojí v interiéru i venku.
Největší výzvou pro designéry byl materiál. Volba padla na hliník, který je nejen voděodolný, ale také lehký a snadno se z něj odlije jakýkoliv tvar. A nebyli by to Eamesovi, kdyby nepřišli s novou technologickou vychytávkou. V případě Aluminium Chair zásadní inovace nastala u sedáku. Místo čalounění podepírá záda látka nebo kůže natažená mezi dvěma hliníkovými panely. Aluminium Chair tak byla první židlí, která se obešla bez tuhé skořepiny. Díky tomu se přizpůsobí lidskému tělu a je neuvěřitelně pohodlná i bez komplikovaného čalounění.
Zamilovali si ji jak kritici umění, tak veřejnost. Židle se dostaly na světový trh už rok po tom, co první modely dostala rodina Millerových, a kolekce Aluminium Chair se rychle rozrostla. Modely Aluminium EA 108 a Aluminium EA 117, které najdete na DesignVille, se obzvlášť hodí do kanceláří nebo konferenčních místností.
Millerův dům
Na návrhu Millerova domu se podílela hvězdná trojice modernistů: Eero Saarinen navrhl budovu, Alexander Girard interiér, Dan Kinley se postaral o architekturu krajiny. Dům navazuje na architektonickou tradici zavedenou Ludwigem Mies van der Rohe. Pro tu jsou typické otevřený plán, plochá střecha a kamenné a skleněné stěny. Přesvědčtě se sami, jestli najdete podobnosti s jeho slavnou Vilou Tugendhat.
Miller House se stal jednou z nejzajímavějších ukázek amerického modernismu. Není tedy překvapující, že se v roce 2000 dostal mezi národní historické památky. Opravdu výjimečné ale je, že ocenění stavba dosáhla ještě za života jednoho z designérů a stále ji v té době obývali původní majitelé. Millerovi bydleli v domě 51 let, od roku 1957 až do smrti Xenie v roce 2008. Jejich děti celý dům darovali indeanopoliskému muzeu umění, který ho v roce 2011 otevřel pro veřejnost. Must see na výletě západem Spojených států je tedy jasný!
