Již v 30. letech 19. století začali první odvážlivci z řad designérů experimentovat s lepením vrstev dýhy. Mezi nimi i Michael Thonet, který nakonec tuto techniku využil při práci s masivem. Plné pozornosti se tak překližce dostalo až o století později. Její využití výrazně akcelerovala válečná léta, kdy se pevná, lehká, a navíc nepříliš finančně nákladná forma dřeva osvědčila v nejrůznějších oblastech výroby, od letadel po zdravotnické vybavení.
zdroj: vitra.com
Právě překližkové dlahy a nosítka nás přivádí ke zmíněnému designerskému páru, Ray a Charlesovi Eamesovým, kteří svou praxi s ohýbanou překližkou dokázali uplatnit jak v zakázce pro americké námořnictvo, tak ve svých návrzích drobných dekorativních předmětů i sedacího nábytku. Byli vůbec prvními, komu se podařilo materiál tvarovat nejen po délce či šířce, ale trojrozměrně. Tím vytvořili křivky poskytující pohodlné sezení i bez čalounění. Už při prvním setkání s veřejností v roce 1946 tak bylo jisté, že jsou židle z řady Plywood Group cenným přínosem do světa designu. Svědčí o tom i fakt, že byly představeny v newyorském Museum of Modern Art.
zdroj: Vitra.com
zdroj: eamesoffice.com
Výroba z překližky se mezitím prosadila také na evropském kontinentě. Nepřekvapí, že jedním z prvních, kdo vsadil na její skvělé vlastnosti, byl Alvar Aalto. Objevováním nových výrobních procesů, které posouvají možnosti práce s dřevem, byl finský architekt a designér přímo fascinován. Tvarovanou překližku umístil do rámu z ohýbané masivní lamely, a tak dosáhl svého záměru vytvořit jednoduché, snadno omyvatelné křeslo. Jako součást vybavení centra pro léčbu tuberkulózy ve finském městečku Paimio, muselo křeslo, dnes známé pod stejným jménem, poskytovat také dostatečné pohodlí budoucím pacientům.
Uplatnění našla překližka také v návrzích další řady designérů. Za zmínku stojí zvučná jména jako Marcel Breuer, Eero Saarinen, Verner Panton nebo také Arne Jacobsen. Zatímco Jacobsen v designu židlí Series 7, Lily nebo Ant doplnil dřevěný sedák kovovou podnoží, Panton zvolil cestu ještě o krok odvážnější. Jeho S-Chair tvořil jeden kus překližky ohýbané do tvaru konzolové židle. Ačkoliv se dnes již nevyrábí, podobu lze spatřit v křivkách známé židle Panton.
Ačkoliv byla považována za průmyslový materiál vhodný zejména k sériové výrobě, v průběhu 20. století se překližka v podobě designových kousků dostala do domácností díky jejímu snadnému zpracování a pevnosti. Renomovaní designéři z ní navíc dokázali vytvořit takové ikony, které patří k těm vůbec nejznámějším.
